Čundr Country Show #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012

Mokrý výlet na nejvyšší horu Šumavy, tentokráte s mistrem Mudlou, začal být zajímavý už ve fázi příprav, kdy se pan Kocour nasoukal do karimatky a následně mi odešel jeden zip u batohu.

Na místo výsadku jsme se tedy dostali se zpožděním, jen co jsme projeli Mokrou, ale tábořiště jsme vybrali poměrně rychle. Já jsem si vzal na starost přípravu ohně a Mudla bravurně spojil naše dvě bundescelty do libového áčka.

Rozdělání ohně v mokrém lese se ukázalo, jako větší problém, než jsem si (vybaven ukořistěnou březovou kůrou) myslel. Na pomoc tedy přispěchaly Mudlovy papírové kapesníky, které se nám asi na třísté škrtnutí povedlo zapálit. Než jsme se nadáli, bylo ale zase po ohni. Znovu jsme přehodnotili taktiku a přidali nový kapesník a konečně se nám ohýnek rozhořel i v nalámaných větvičkách a podařilo se ho tak udržet. To už byla mimochodem dávno černočerná tma (a naše škrtadla se zmenšila asi na polovinu původní tloušťky), takže se vyplatilo, že jsem tentokrát neopomněl vzít čelovku.

Jelikož na nás shůry stále někdo uchcával a pravidelně se ozývaly sirény doprovázené výbuchy a střelbou z nedalekého vojenského újezdu, bylo o zábavu postaráno. Když se oheň ustálil a začaly se vysušovat kolem napíchané silnější klacky, nabrousili jsme větve a napíchli po dvou buřtech na opečení, takže začala ta správná idylka. Pak jsme ale zjistili, že bude třeba rozpéct i betonové housky (FU Kauflant). Došlo i na Mudlův pytlíkový a Maurákův au naturel lesní čajík.

Maurák nelenil a jal se mezitím ještě prověřit jednu teorii. Našel slovy asi tak dvacetikilový, žulový kvádroidní šutr (větší totiž nenašel) a umístil ho v těsné blízkosti ohně. Ten se počal zahřívat a když zesílil déšť, umístili jsme ho k nohám do stanu, aby byl od něj vnitřek vyhříván a uložili se ke spánku. To jsme zjistili další šokující věc - když uděláte stan moc vysokej, budete se v průběhu noci chtě nechtě buď otírat o jeho stěny nebo šťouchat do spolubydlících.

Mudla se tedy prý moc nevyspal, ačkoli se vstávalo až v 8 - hlavně kvůli vytrvalému dešti, který pak naštěstí přestal. Maurák byl ale vyspaný dorůžova a při raním výdeji tekutin spatřil nedaleko srnku, která si to pomalu štrádovala stále blíž, dokud se pozorovatel nezačal oklepávat. Pak ze strachu vzala nohy na ramena. Pomalu jsme sbalili věci, zametli stopy a vydali se na přesun za dalším dobrodružstvím.

Dojeli jsme autem přes Černou v Poš. do Nové Pece - Láze a připravili se na výstup na Plechého a sestup k Plešnému jezeru. Hned na začátku nás moudrý člen záchranné služby varoval, ať se na to radši vyprdeneme, pač bude lejt jako z konve. Ale běda! Neposlechli jsme a za chvíli už míjeli první rozcestník. Po necelé hodině začalo lehce poprchávat a déšť pomalu sílil. Udělali jsme tedy první zastávku pod vysokým smrkem na rozcestí U Koňského potoka a dali si svačinku. Za chvíli se kolem prohnal mladý pár v krátkých kalhotách a bundičkách, tak jsme se pozdravili s myšlenkou, že zřejmě nejsme jediní blázni, co se v deštivém počasí chystají na pořádný výšlap.

Déšť neustával, ale pan Maurák sebejistě zahlásil, že se bude nedaleko po cestě určitě nacházet lepší místo s dřevěným přístřeším a tam že se tedy schováme, pokud bude stále pršet. Avšak! Blízko to nebylo a déšť nejen že nepřestával, ale více sílil, až se začal Maurákovi klobouk lepit na čelo, nemluvě o Mudlově bundesjuniformě. Pan Maurák samozřejmě nezahálel a vymýšlel různé kratochvíle - jako sprintík s plnou polní, pochod lesem mimo cestu - to se ukázalo být velice zábavné, když jsme přišli na to, že je terén lehce bažinatý... A tak cesta utíkala (aspoň tedy Maurákovi).

Po několika větších výšlapech jsme dorazili až ke hranicím s Rakouskem, kde se na české straně nachází dřevěná bouda (toho času zavřená), alespoň se střechou krytým zápražím. Tam jsme to tedy asi na hodinu zapíchli, najedli se a rozvěsili mokré svršky, aby trochu uschly - no samozřejmě neuschlo nic, protože nejen že pršelo, ale foukal i nasty vítr, který kapky směroval částečně z jedné strany i pod střechu.

Nicnedělání pod střechou bylo nesnesitelnější (už proto, že tělesná teplota klesala) než pochod na dešti, takže když ten byl nejslabší, vydali jsme se na mocný finální výšlap na Plechého - cca 500 metrů převýšení na 3 kilometrech cesty. Ze začátku jsme si mysleli, že jde o omyl a místo cesty jdeme proti směru horského potoka, ale patníky s červeným pruhem nás ujišťovaly že ne. Zanedlouho jsme potkali známou, již z vrcholu se vracející dvojici. Ujistili nás, že nahoře je opravdu krásně a s úsměvem nám zmizeli za zády. Jejich výhoda spočívala v nulové zátěži. My jsme s sebou na druhou stranu nesli i plné batohy, takže závodění bylo od počátku bohužel mimo hru.

Potok tekoucí proti nám stále měnil barvu od žluté po červenou a pomalu slábnul, mizel pod kameny a znovu se objevoval, až zmizel nadobro. V husté mlze jsme nakonec uviděli malou luxusní dřevěnou boudu, která byla dokonce otevřená. To byl vrchol Plechého ve výšce 1378 metrů. A taky šance na zahřátí a odpočinek. Místo ohně jsme se hlavně vyudili, trochu usušili, ale dobře najedli a Mudlovi se podařilo udělat i čaj. Po notné dávce vegetu jsme po sobě uklidili, udělali pár fotek a dali jsme se na sestup.

Nejdřív jsme došli ke Kučerově vyhlídce, kde nebylo skoro nic vidět. Níže u Stiflerova pomníku, ale byl výhled na Plešné jezero 200 metrů pod námi i přes mlhu grandiózní. V dálce je vidět i nedaleké Lipno. Už nepršelo a dokonce občas asi na minutu vysvitlo sluníčko. Pokračovali jsme pořád níž pod mraky a Mudla byl moc a moc a moc rád, že se mnou v takový krásný den na výlet vyrazil. Cesta byla trochu nebezpečná kvůli mokrým kořenům, polenům a později i kluzkým kamenům, na kterých jsme si mnohokrát zabruslili a občas příliš nechybělo, abychom si dali po hubě.

Po příchodu k Plešnému jezeru ve výšce 1089 metrů Maurák smutně povzdechl, když spatřil cedulku zakazující koupání. Mudla zase udělal pár fotek svoji zupr dupr zrcadlovkou. O něco dále jsme šli zase už cestou nápadně připomínající koryto potoka. Na následujícím rozcestníku jsme potkali další dva sedící lidi, tak jsme slušně pozdravili a šli dál. Co by to bylo za sestup po také krásné asfaltce bez menšího sprintíku, pronesl očekávaně Maurák a Mudla se nechal podruhé ukecat.

Cestu zdobily jak umělé tak přírodní monumenty a nečekaně brzy jsme byli u rozcestníku U Říjiště, kde jsme ten den už procházeli, jen v jiném směru. Hlášky z trpajzlíka padali jak hrušky po dešti a my se rychle blížili ke konci naší vydatné poutě. Poslední malý odpočinek na lavičce na rozcestí (už nevím, jestli to byl Rossbach nebo Raškov) a brzy už jsme byli v Lázi. Zajímavým zážitkem stal se moment, kdy jsme dávali bágly do auta a z jednoho z domů vyšel džentlmen, vyblil se, vychrchlal a zalezl zase zpátky.

Maurák ještě po cestě autem navrhoval zajít do hospody, kterou zahlédl ráno cestou do Láze, na Kozlíka, najíst se tam a přespat někde v lese. Ale mělo to dva háčky - onu hospodu s Kozlem jsme tentokrát nikde neviděli a navíc se na nás valily mraky černé jako peklo (na fotce tak černé nevypadají, ale byly!), tak jsme radši zvolili přesun směr postel. Cestou jsme se v Budějicích zastavili v hospodě, že se aspoň najíme, ale když jsme si objednali pivo a pak hermelín, dostali jsme informaci, že došel chleba a tudíž smolík. Takže změna - Mauro musel vypít pivo a Mudla řídit, což bylo, pravda, z hlediska bezpečnosti nejlepší řešení. Maurák (starej dobrodruh) si totiž zase předtím na mokru trochu zasmykoval, pač přes SUV přehlídl červenou na semaforu. Mudla se toho ujal s velkým srdíčkem a dal do toho, takže nás oba v celku a pohodě dovezl až na LZ.

No prostě celkově vzato 100% úspěšný výlet plný zábavy a poučení. A myslím, že tenhle report aspiruje na zatím nejdelší v historii (ale bude rád překonán).

Pozn.: fotky jsou zatím jen z Maurákova mobilu. Až je dodá Mudla, budou dodatečně též přidány.
Mudla už svoje epes-žúžo fotky dodal - najdete je níže. ENJOY!

Čundr Country Show #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012

ČCS #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012 - Mudlofotky

Čundr Country Show #2 - Mnišsko 19.-20.5.2012

Květnový výlet po Středních Čechách.
Tak jsme se opět vydali na menší procházečku... jelikož naše řady se rozmělnili - Stenova průzkumnická žebra byla napadena při futsale a tudíž dostal nařízen klidový režim, tak jsme se tentokrát vydali jenom Rumi a Mauro. Ráno jsme se sešli na Andělu a nastoupili do Albertu kde jsme (Mauro) kvalitně ponakoupili. Pak následovala cesta busem do Dobříše, kde jsme vystoupili a začali výletničit. Vydali jsme se směrem Mníšek pod Brdy. Potkávali jsme celkem dost jiných výletníků a bylo celkem solidní teplo. Náš původní plán navštívit vojenský prostor v Brdech byl po chvíli obcházení zdi zrušen a pokračovali jsme směr Kytín kde bylo vymyšleno, že budeme nocovat. Dorazili jsme do Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy kde jsme nalezli místní Kozlovnu kde čepovali úplně parádního Kozlíka. V kozlovně jsme poseděli nějaký ten čas jelikož tam měli opravdu parádní pivko. To jsme pak zaplácli zmrzlinou (Rumi si dal Ruskou a Mauro nějakou magnumovitou). Poté už jsme se vydali hledat místo kde přenocoujeme a přesně takové místo jsme taky našli. I když to vypadalo, že by nás mohly v noci navštívit divoká prasátka, tak se nestalo. Rozdělávání ohně bylo po robinsonovsku a zabralo snad hodinu. Maurák si pak udělal vynikající sýrové těstoviny a dostal taky pana řízka s panem chlebíkem. Pak už se začalo stmívati tak se začalo s přípravou spacákového prostoru a přístřešku. Pak už byl čas jen na pohádkové vyprávění pana Rumiho o Krajních mezích (vynikajícímu seriálu, který pan Mauro drze zaspal poslední díl, který jsem vyprávěl). Proběhl nějáký ten spánek, pan Rumča si vnoci trošku zalarvil takže byl pak ráno celkem rozlámaný.... Vstávačka byla dávačka... pak se vyrazilo a už to bylo....šli jsme šli kaliméééérooo.... a pořád šli vedro jako v pekli pak stoupčka jak v p... no  a pak krosení hovny nehovny a invaze na zahrádku (nikdo nebyl dom, takže :-*). Následoval pořádný poslední stoupač do Jíloviště a pak už jenom čekačka na bus do Práglu. Na Florenci separace a sbohem a mrtvola byla doma (Maurákovi to samozřejmě trvalo déle).

Čundr Country Show #2 - Mnišsko 19.-20.5.2012

Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Fotky z prvního MTU čundru. Článek se připravuje dopisuje.
Naše hlavní cesta na mapy.cz

 V sobotu nám opět posloužil známý Kurger Bing jako spolehlivý záchytný bod a brzy ráno tam proběhlo Rumíko-Maurákovské stretnutie, jako start našeho povedeného severočeského MTU dobrodružství.

 Rumi, tentokrát s krycím jménem Inuita z džungle, se ukázal i v tuto nekřesťanskou hodinu jako velký vtipálek, takže jsme se ve vlaku nenudili.

 Nálada samozřejmě ještě gradovala s nástupem pana Stena v Ústí, kde mimochodem před vlakem vypadal, že se chystá někomu omlátit svých 8 litrů vody o hlavu. V Děčíně se ukázaly jeho znalosti terénu, kde nás neomylně zavedl krutým stoupáním přímo na Pastýřskou stěnu.

 Zde jsme se pobavili nápisy na dřevěném přístřešku a vznikl tam i nejmocnější hláško-výraz celé výpravy (moudří vědí). Brzy na to se Maurák málem utopil v Matonce při čtení nápisu na další dřevěné budce a Sten se vydal prozkoumat nedalekou skrýš.

 Pak jsme neplánovaně zavítali do vesnice kvůli nejasnému značení stezky a zanedlouho už si to štrádovali směrem na Koňskou hlavu a Děčínský Sněžník skrze libové lesní šiškntracky (s pauzou na svačinku) a kamenitý záverečný výstup. Odměnou nám byly famózní výhledy na okolí, lehárko a lehký oběd "na drzouna", hned vedle hospody.

 Když jsme vyrazili dále dolů, naše netrénované nohy už se začaly lehce ozývat, ale ještě jsme měli před sebou asi pět kilometrů do další větší zastávky v hospodě u Tiských stěn. Únava se projevila zejména na odpočívadle u silnice, kde pan Maurák zopakoval stejnou poznámku jako pan Rumi před několikami minutami, aniž by si toho sám všiml. Těžko říci, jestli šlo o dočasnou hluchotu nebo demenci...

 V hospodě jsme si dali (jako správní bratři v triku) všichni ovocné knedlíky a zapili je černým pivem, což slibovalo veselé zážitky. Pak jsme se radši vypakovali na Tiské stěny, abychom tam nepočali chrápati jako staří bernardýni. Tam jsme udělali pár foteček a zastihl nás lehký deštík. Vydali jsme se tedy pomalu dolů do Tisé (k Maurákově radosti to bylo downhillem mimo označenou stezku) a tam jsme (k Maurákově lítosti, avšak ku prospěchu věci) čekali na autobus do Ústí namísto kempení poblíž. Přitom jsme se dozvěděli, co dělá silnější pes na vesnici a ožralá jelita za volantem.

 V Ústí jsme už za tmy vylezli na kopec, vyrušili láskoládu na rozhledně a zakempili to kousek od ní. Chvíli jsme rozprávěli a usnuli jsme. Probudil nás však ještě dlouho před svítáním začínající deštík, tak jsme narychlo posbírali věci, napomalo je zabalili v rozhledně a vydali se na vlak s mezipřistáním u Stena.

Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Sraz smetánky - 31.3.2012

Pár foteček a video ze srazu:

Witches 2011

Fotky z čarodějnic

Witches 2011

Článeček is cuming soon (možná :).

Edit (1.4.2012): A možná taky ne :-D

Zeleny pííííívo 2011

Skvadra ve složení Rumi, Calibro, Sten a Mauro.

Kalba pěkná to byla. Zelený bylo dobrý zábava též byla a i dinosauři se stavili na pokec tak.

Sten
Vylezli jsme na Vltavský, dali se doprava, doleva a zase doprava. Tam jsme šli do hospody, kde měli mít zelenáče, ale neměli. Tak jsme šli na letenský plac, kde jsme našli knipu, kde ho ještě měli. Jali jsme se tedy piva a klopili ho tam. Rumi začal vyprávět příhody ze školních výletů. Najednou se k nám přikvartýrovali 3 slečny, z kterých jedna nakonec vyžadovala i telefonní číslo a facebook.

Mezitím už šel Rumi pro pana M. Po jejich příchodu už nás čekala poslední runda zelenýho, protože došlo a museli jsme přesedlat na plzeň. Rumi nás taky poctil příběhem o Drsoňi Skalošovi.

Mauro
Pak už se usoudilo, že zavítáme k panu Calibrovi a vydali jsme se na cestu. Rumi se tak těšil, že si cestu krátil přes palouček skoro po pás v trní a brzy už jsme ujížděli v tramvaji. U Calibra jsme koštovali samohonku a okamžitě jsme pak museli zahájit ústup do nejbližšího Kurger Binga.

První nomád 2011 - akce blikající Pes

Mauro: 8.4. jsem se před 18tou hod. začal přesouvat z Andělu za Calibrem a Rumim netradičně k automatu na fotky na I.P. 192.168.1.Pavlova. Nikdo ale zase nevěděl, kde je pan Sten. Což bylo stejně překvapivé jako místo setkání - vzhledem k tomu, že mu ho nikdo nesdělil a ani on se nám neozval. Tak jsem se musel chopit telefounu a přivolat reinforcement. Po tom, co dorazil i Sten, jsme se vydali na nákup. No a hádejte kam...... Na Anděl! Tentokrát to ale mělo jistou výhodu - mohl jsem si dojít pro svojí uleželou smetanovo-losovou pizzu s kousky cibule, zatímco ostatní nakoupili pitivo.

Calibro: dorazili jsme dolů na Petřín - bylo ještě světlo. Proto jsme se ostýchali načnout první láhev. Tak jsem si řekl, že začnu s kolou. Když jsem ji vyžďáral z Maurova batohu, byl jsem potřísněn při zoufalém pokusu otevřít ji. Dále jsme pokračovali cestou nahoru. Rozhodli jsme se udělat první zastávku, kde jsme otevřeli láhev dobré medoviny a balíček sušeného kuřecího bramboru. Po přestávce a občerstvení jsme pokračovali dále nahoru. Naše druhá zastávka se odehrála přibližně v polovině naší cesty. Při této přestávce Mauro odmítnul láhev medoviny a ujal se foťáku.

Pak jsme se jali stoupati dále do výšin. Těsně před vrcholem jsme po tmě vzpomínali na kalbu s Tochem. Posléze jsme nalezli temný otvor, tak jsme se tam s Rumim vloudili a zjistili jsme, že můžeme projít. Když jsme s Rumim zavolali ostatní, zhodnotili jsme, že přes paní fotografku neprojdeme a vrátili se zpět. Pokračovali jsme tak v cestě a našli další zajímavé místo - byla to temná soutěska, kde jsme udělali pár foteček.

Po výlezu ze soutěsky mi Rumi nabídl, ať se posadím na kámen a vypravím historku o Poopenhoundovi. Tak jsem se usadil, chvíli vzpomínal a vyprávěl to úplně blbě. Za chvíli už jsme šli na vrchol Petřína, zhoupnout se na velké houpačce. Když jsme tam přišli, byla už obsazená, vedlejší hřiště také, tak jsme si sedli ke stolu, otevřeli poslední láhev a dojídali zbytky čipsů. Do středu parku se přiblížila podivně vypadající dvojice se psem, kterému červeně blikal obojek, a pokoušeli se vypustit naváděný lampión. Tento lampión byl ale naveden do blízkého stromu. Po kolizi se vzňal a mužská polovina dvojice šla hasit. Lampion naštěstí po delší chvíli zhasnul. Pak jsme se už vydali zrychlenou chůzí pryč. (V té době Calibro prohlásil: Já jsem rak a moje hvězda je Měsíc! - pozn. koredaktora.)

O pár desítek minut později jsme se octli za pomoci turbo-chůze na hlavním nádraží, kde jsme doprovodili Maura se Stenem k vlaku a urychleně je zase opustili kvůli přeplněné nádrži. S Rumim jsme si vyhlídli pěkné křoví, kde ho následně okukovala projíždějící policejní hlídka. Na zastávce jsme potkali zkaleného týpka, který měl připojen k pasu tři různobarevné balónky. Ptal se nás na jeho pozici v časoprostorovém kontinuu. Po příjemné konverzaci nám poděkoval a přijela tramvaj. Nastoupili jsme a ocitli se vedle bandy podivínů, kteří podivným jazykem vykřikovali Azerbajdžán! Konec.

Report z druhé absi-párty alias easter-astral-tripu (CRM)

Po strastiplné cestě do Prahy, v autobuse plném zřejmě vajecchtivých koledníků z jižních Čech, jsme se jako obvykle s Rumim a Calibrem sešli u kytkomatu a vyrazili na nákup. Na I.P. jsme v Express T-shopu nepochodili a přesto musel Rumi s batohem plným sušenek uprchnout před podezřelou osobou právě dovnitř obchodu.

Na Andělovi už jsme byli úspěšnější a kapacita Rumiho batohu byla zcela využita - což, jak jsme zjistili později, mělo mírně destruktivní dopad na naše Horalky. Poté, co jsme se před kostelem pomodlili k pavoučí královně, jsme naplnili první kelímky a vydali se na Petřín. Ve strmém kopci jsme probrali téma astrální projekce, které už s námi (díky mně) zůstalo až do rána, přičemž bylo čím dál tím více ostřejší.
Nahoře v parku nás pobavila mladá slečna svým epickým popisem čehosi. Po slosování Šťastné Horalky jsme se vydali ke stolu u hřiště. Tam jsme (ne)trpělivě vyčkávali na odchod posádky velkého dřevěného houpadla, abychom se ho mohli následně zmocnit. Pan Calibro to tam zpestřil dechberoucím tanečním vystoupením a pak jsme dostali hlad a vydali se zase na Anděla.

Po cestě zpět na Petřín nás pronásledovali zajíci s ježkem v čele, o čemž jsme hned složili písničku. Na prvním hřišti jsme se občerstvili a vydali se na druhé, kde už v tu dobu nikdo nebyl a tak jsme obsadili houpačku a dávali jí zabrat. Jen já jsem musel - vlivem další rundy a přílišného civění na displej telefonu - předčasně vystupovat, abych Calibrovi nezpůsobil psychickou a materiální újmu. Rumi na závěr předvedl svoje vystupovací číslo, tzv. twisted-ass a po vyzkoušení ostatních atrakcí a přidělení čepic jsme se pomalu vydali na další cestu.

Zkouška večera přišla ve chvíli, kdy došla Kolaloka a museli jsme absinth dopít buď samotný nebo velice lehce naředěný, čehož se Calibro zhostil s nadlidskou vůlí a hópnul to do sebe jako by se nechtěl dožít rána. Já na tom byl přesně opačně, o čemž nejlépe vypovídá fotka mého xichtu.

Stihli jsme se ještě zastavit na ranči a pak už to s časem nevypadalo úplně dobře, tak jsme přidali do kroku ve snaze stihnout vlak na hl.n, což se na konec díky pánům R. a C. povedlo a tak jsem jim na rozloučenou snědl sušenky a z vlaku zamával. Vzhledem k tomu, že kvůli silnému vnitřnímu osvětlení nebylo vůbec vidět z okna ven, doufal jsem jen, že se už oba vydali na cestu domů a nemávali mi ještě skoro celých 20 minut, než vlak odjel.

Report z absi-párty-nomád-tripu s Maurákem a Calibrem.

Maurák byl přesvědčen panem C, aby se také zúčastnil naší nově objevené zábavy Nomádismu. Dvakrát jsme datum akce museli přesunout.Na potřetí už to ale vyšlo a pan Mauro potvrdil svoji účast. 6.března bylo to datum slávy a oslav života. A tak se to také stalo.

Sraz byl po zralých úvahách stanoven na před 17.30 na I.P. Pavlova.Když jsem, jako vždy, vylézal a posunoval se v Metru do dalších navazujících se vagonů, koukám a vidím že koho to nevidím? Pan Calibro a má na sobě KOŽENOU BUNDU!!! No kdo by to byl řekl.Takže jsme měli z našeho Commanda už 2 členy pohromadě a čekalo se na pan M. Pan Mauro dorazil po nějakých 5-8 minutách čekání u automatu na kytky. Poté co jsme se pozdravili jsme to rovnou směrovalido Moody landu. Zde jsme klasicky zamířili k číňance co nás zásobuje absem a colou. Zde jsme nakoupili abso značky ĎÁBEL a jali se promenádovat před spešl shopem s Absinthem jesli se nám povade hodit strašnýho xichta na toho prodavače. Ten ale čučel do kompu a tak se nezadařilo. Následovalo klasické otevírání na Karláku, kde jsme dali prvního loka a rozlili první dávka. Poté jsme se klasicky zaměřili na cestu na Petřín. Zde následovala zastávka na hřišťátku, kde jsme si poslechli skvělý záznam ze Strakonic :-) No poté se opět nalilo a Rumiho chytla tvořivá můza a přišlo foceníu Baru/Střeše/Perníkové chaloupky. Pak zastávka na výhledu na americkou embasádu.Proběhlo takéluxusní/krocení pana Ovečky. Bohužel následující zastávka u Betlému se nepovedla. Betlém tam nebyl. Ale objevili jsme něco jiného:-)

Poté jsme se přesunuli na vyhlídku u Hradu a tam následovala debata o prvím a druhém srazu MTU.Došel abisnth. Bylo rozhodnuto, že se vrátíme a koupíme něco dalšího. Návrat proběhl jinou cestou aby jsme to trochu pozměnili a dorazili jsme k arabovi(kterej už jednou Calibrovi prodal nicmoc Velrybí Absinth). No a pan Arab do toho šel naplno a prodal o5 hnuj(tentokrat červenej). Pan Mauro začal abstinovat a Calibro, že prej má hlad. Takže KFC it is.Tam proběhl Kýbl a trochu jsme se napapili. Mauro dokonce stihl malého šlofíka. No a pak Mauro potřeboval stihnout pana vlak, tak jsme zamířili na HLNA, kde si Mauro pořídili lupen do Bene za 69 Kč,- Pak nasedl na vlak a frčel.Calibro a Rumi se sebrali a šli směrem tadááá na Letnou a snažili se dopít pana Červeňáka. Toho nakonec převážně pan Calibro eliminoval. No a tím skončil MTU minisrázek s Absinthem.

P.S. kdyby jsme věděli, že Toch je v Práglu tak jsme mohli mít dokonce čtyři účastníci.
P.S.2. Calibro tvrdí, že Toch na předešlé fotce vypadá jako Zeman.

K tomu se dá dodat snad jen pěkná písnička, protože nic jinýho už tomu nechybí :-D (Mauro).

Druhý letní srázek -=MTU=-

Main Tap Unit má za sebou svůj druhý oficiální sraz. Sice se konal na stejném místě, ale složení bylo tošku jiné: hardcore MRT samozřejmě nemohli chybět, ale dále se zúčastnili Sten, Mudla, Mařty, Calibro a Dave, takže účast byla silnější než při prvním setkání, což je velice zajímavé, vezmeme-li v potaz, že nás v současné době pořádně nespojuje žádná online gamesa. Účast byla vlastně 100% - slovy stoprocentní!

Další info připravuje naše rapperská dvojka Rumi & Toch a možná i další účastníci :-)

----------------------------------------------------

Rumi: Jelikož Calibro mi furt valil šrubiska do hlavy, že by jako měl se udělat nějakej ten MTU sraz, tak když jsme jednou byli tak nějak na šrot tak mu NATO povídám: "jako dalo by se to udělat zase u nás na chatě, ale je to tam malý!" a on řiká, že to je jedno, že bude spát v lese. Od tohoto momentu už bylo místo srazu jasné. Teďka už jenom kdy a kdo. TSková partička se sešla celá takže úspěch. Nio a datum to byl teda proces. Nejdřív, že se to udělá první tejden v červenci. No ale Mauro ten tejden nemohl, takže proběhla operativní změna plánu a byl to tedy druhý víkend v červenci. ALE: Toch měl 20. slavnosti Svijanského piva ve Svijanském Újezdě. Takže se muselo všechno odehrát už v pátek. A taky že odehrálo! Ale o tom později. Sraz v Praglu byl zvolen podle Mauráka páč má avtomobíl. ten mi ale napsal že to posunem ještě o hoďku.

Takže jsme se slezli tak nějak s Tochem a Stenem v metru v Kobylisých. No a po pár minutách( a plechovkách Franty pro Stena) dorazila i partička od Kudykamu tj. jmenovitě Calibro, Mařty a Dave. Vylezlo se tedy ven z metra a šlo se čekat na autobus a Maurotaxi. NO čekáme takhle na autobus a volá Mauro, že jako už nakoupili basy a valej to směrem praha. Přijíždí autobus tak Beta teamu vysvětluju instrukce kam jako má jít poté co vyleze z busu. Říkám

doslova:"Vylezete z busu, pudete rovně pak doleva hlavně NE k rybníku, pak doprava a pak zase doprava a pak už pořád po cestě až tam. Po vtipné vložce v podání Mudly a Maura, kteří už to valili směr chata a chtěli nás s Tochem nechat na autobusové zastávce. To se nakonec nestalo a byli jsme vyzvednuti. Jen co jsme se naskládali do autíčka. Začne Tochovi vrnět mobil, že prej je to Calibro a team Beta. je mi podán mobil, že prej neví kam dál. Po vysilujícím hovoru jsme se dozvěděli, že samozřejmě zahli doprava a stojej u rybníku. Rumi málem dostává záchvat zuřivosti ale naštěstí se ovládne a předá instrukce a ukončuje hovor. Mauro podle instrukcí jede směrem k chatě. Když dojíždíme, Rumi je mířně konsternován tím, že jsme team Beta nepotkali po cestě.A už jsme tam byli.

Zatímco jsme čekali co se bude dít s teamem Beta tak jsme dali chladit zlatavý mok a jali se grilovat. Samozřejmě grilovat maso, ne sebe navzájem. No a mezitím dorazili ztracení synové Císaře a Sten se chopil malé jabloně a že si postaví přístřešek. To vzbudilo u Tocha velký zájem a šel mu to tam zkolaudovat.Toch si také oblíbil jednu z věcí které jsem pro kluky vyndal ze skříně. Poté už jsme si s Tochem dali prvnígrilované klobásky. Poté proběhlo šokující odhalení, při kterém jsme se velmi nasmáli. A aby se zábava rozproudila v plném proudu tak nastoupila známá dvojice Dj Toch a MC Rumi. No a pak už to jelo zaplo se rádio a naladila krutopřísná rozhlasová hra o detektivu Cliftonovi a vraždě otca. U této aktivity jsme vydrželi až do konce a pak se nám dogrilovalo maso a klobásy a začalo se stmívat(tak jsme přesně jako to dělá Bender přešli na tvrdej). Z lednice se vytasila tequila a poté i vodka a začli se dít věci. A pak už to tam padalo přišel na návštěvu pan Kozošnit, vejskání a hulákání + destrukce cihel. Zkoušeli jsme rozdělat i oheň ale jelikož začlo do toho péršet tak to skončilo neúspěchem. Po chvíli to zalomil první a po něm už následovalo celé stádo až na Mudlu, kterej se záhadně vypařil poté co s Calibrem vypili tu Vodku skoro sami.

PS:(Destrukce skleniček + půllitru byla v mezích kalebních norem) A pak už se v sobotu ráno spakovali Mauro+Toch+Sten a odjeli. Calibro+Marty+Dave+Rumi provedli jakštakš úklid a vydali se na bus a do prahy.

PS2:(Rumimu bylo v sobotu vážně hrozně)!

TAK ZASE NA PŘÍŠTÍM SRAZU ZDAR!

Reorganizaceski a rekrutace

Ze smutku nad minimálním přílivem rekrutů a nedostatkem řádných hráčů jsme se rozhodli roztřídit členstvo takým způsobem, aby bylo vidět, kolik skutečně aktivních členů klan -=MTU=- má.

Do akční skupiny JEBA - jednotka elitních bojových alchymistů se přesouvají Mauro, Toch, Rumi, Steve, Honya, Grew

Do skupiny druhé SA - sleeping agents / spící agenti prozatím putují všici ostatní.

Tímto bych ještě jednou milerád zrůdaznil, že HLEDÁME AKTIVNÍ HRÁČE, KTEŘÍ BY SE CHTĚLI DOSTAT DO SKUPINY JEBA A HLAVNĚ SE V NÍ UDRŽET!

Díky za pozornost, díky

První -=MTU=- sraz

Tak konečně, nastal dlouho očekávaný okamžik a v termínu 23. - 24. září proběhl sraz našeho klanu. Nebýt pražských domorodců, asi bychom se v tom zapeklitém městě hledali ještě teď, ale vše dobře dopadlo, našli jsme se a společně jsme se odebrali do Rumíkem poskytnutého útočiště.

Konečná sestava byla: Mauro, Rumi, Toch, Grew a Steve. Ostatní, ač jim to bylo jistě líto, byli nuceni účast odmítnout z důvodu nedostatečného věku, pracovní vytíženosti, či neúnosné vzdálenosti srazu od své domoviny.

Z počátku pozvolná konverzace se za podpory alkoholu hbitě rozproudila a zúčastnění prožili pěkný den. Večer zakončil Steve lítým lovem Tocha a ve chvíli, kdy k lovu začal používat kolem stojící a ležící předměty (Toch je skutečně mrštná a divoká kořist) musel být zbytkem klanu zpacifikován aby nedošlo ke škodě na zdraví ani majetku. Spánek byl také zvládnut s bravurou, takže po krátkém ranním vystřízlivění nic nebránilo k zahájení manévrů směrem domů.

Doufáme, že příští sraz proběhne za hojnější účasti a možná i raději na nějakém opuštěném místě....... ale o tom zase až příště.

    Steve

America's Army v2.7 - update

Tak nám konečně vyšla dlouho očekávaná verze 2.7, kde si dokonce můžete (v jedné misi) zajezdit s humrem, případně si z něj zastřílet z kulometu nebo granátometu.

Ve stejné misi najdeme i OpFor vozidla (T-62 a nějaký OT), do kterých se nedostaneme, protože chlapci s javelinama by je měli odpálit dřív, než si z vás obrněnci udělají omeletu. Jedná se o kooperační mapu SF Snake Plain, takže úlohu nepřátel dostali UI. Dle mého názoru se jedná o velice špatnou mapu. HW nároky jsou velké a s lagy, bugy apod. se potkáte na každém kroku. Já např. z velké dálky vidím skrz zdi, mapa je zbytečně obrovská a členitá (proto asi ta HW náročnost) na to, že se máte akorát dostat do jedné základny uprostřed a udělat pár objectivů. UI je navíc hodně nevyladěná (čučení do zdi, zmatené pobíhání).

Druhá kooperační mapa s názvem Interdiction už je mnohem lepší. Najdete tady jen jedno vozidlo, což je hlídkující OpFor BVP, od kterého byste se měli radši držet dál a potom velkou spoustu enemáků, kteří jsou náhodně roztroušeni po mapě. V lese jsou dost těžko vidět díky nenápadným uniformám. Tam se taky ztrácí jejich tupost, jelikož nemají tolik příležitostí o něco se zaseknout. To se projeví v podzemí, kde jsem už viděl i skupinku pěti OpForů zaseklých na jednom čtverečním metru někde u zdi. Jinak ale dokážou být pěkně nepříjemní a když mezi ně hodíte granát, začnou dokonce zběsile křičet Granáta, granáta a utíkat pryč. Efektní je také jejich počínání, když je zasáhne flash.
Podzemí je velice rozsáhlé a hledání objectivů občas komplikované, ale přesto je hratelnost výborná a náročnost na HW oproti Snake Plain nesrovnatelně příznivější.

Poslední z nových map - Steamroller, která je jako jediná hratelná za obě strany. S tou asi není co řešit. Umění správně zakempit se tady náramně hodí a komu se to povede lépe, vyhrává. Těžko najít mapu, kde se častěji stane, že vás vykostí a ani nevíte odkud. Nicméně pro mě je to mapa přinejmenším zajímavá (taky jsem starej kempa).


Zmínil bych také změny v ovládání. To zase chlapci zeslonili jak mohli. Votekick se po dřívějším přesunu z F5 na F6 vrací opět zpátky na F5, fixjam přechází na klávesu J, pistole na 8 atd, takže já jsem si kupříkladu překopával skoro všechny funkce kláves, abych byl zase schopen hrát.

Změnou prošlo také několik starých tréninků - zkoušel jsem Obstacle Course a US Weapons, ale nic zajímavého na mě nečekalo. Pořád ta samá nuda, akorát v novém kabátě. Podobný dojem mám i z tří nových tréninků. Trochu o něčem je jen trénink na používání Javelin, ale zase těch keců ze začátku...

Nakonec bych ještě poukázal na odstranění indikátoru výdrže, díky kterému se mimojiné dočasně snižovala stabilita mušky po skoku nebo průletu kulky blízko těla.


Negativ je pro mě zhruba stejně jako pozitiv a za ty dva dny hraní mám z nové verze smíšené pocity.
- mapa SF Snake Plain
- nevyladěná UI
- změny v ovládání
- mnou nepochopitelný nárůst velikosti instalačky a ještě k tomu potřeba dodatečného stažení některých map

+ mapy Interdiction a Steamroller
+ SAI je ve spojení s reportováním enemáků výborný
+ vozidla (ačkoli jich lze (vy)užít jen na jedné shitmapě) a javelin
+ odstranění nějakých bugů

GZ cup - zápas proti DOG

I přes předchozí prohru s URNOU jsme se probojovali do čtvrtfinále playoff a čekal na nás už po třetí jako soupeř klan DOG.

Začali jsme za defens a docela to šlo. První čtyři kola jsme na střídačku vyhrávali a prohrávali, ale poslední dvě kola už byla naše.

Assault se nám nevedl a dokázali jsme získat pouze druhé kolo. To znamenalo jediné. Prohra 5:7 a konec MTU v turnaji. Zápas to byl ale krásný (alespoň z mé strany), plný napětí a dobrodružství a soupeři patří dík za zapsa.

Turnaj bych hodnotil celkem pozitivně. Získali jsme spoustu zkušeností a krásně jsme si zahráli.

GZ cup - zápas proti PGL

Velké a napínavé derby bylo před námi. PGL (tvrdý to oříšek, ale náš louskáček je taky tvrďák) se dostavili včas, což se nevidí moc často, a po celou dobu byli velice disciplinovaní. Jako první stranu jsme si vybrali escort a hned v prvním kole se Grew velice podivným způsobem zřejmě nasoukal Tochovi do zadku, takže koukal z Tochových očí. Bohužel nenašel dost velký otvor na svoje RPKčko, takže jsme rázem měli jenom pět lidí. Naše zděšení bylo navíc tak zděšené, že jsme nestihli požádat soupeře o discard a jelo se expres do pekla. První tři kola jsme vlastně neuhráli nic, resp. nic jsme nedotáhli do konce. Ve čtvrtém kole ještě spadnul Steveovi net, aby toho nebylo málo, takže jsme si jedno kolo dali čajový dýchánek na heliportu (díky PGL!). Další kolo se nám podařilo bravurně vystřílet všechny enemáci a následovalo úspěšné eskortování VIPka, tzn. stav 2:3. Poslední kolo první poloviny zápasu v poslední skupině prvního turnaje na novém GZ se nám už ale vůbec nepovedlo a Skrastis nás totálně rozmetal.

Za ambush už jsme louskáček chytli pořádně do ruky a taktiku "kulku mezi lopatky" jsme modifikovali na "lopatku mezi kulky". Ta se nám osvědčila a šlo to jako po lubrikačním másle. Nutno vyzdvihnout výkon Stevea, který nám zachránil minimálně dvě kola a tím dost možná rozhodl zápas. Nakonec bych Stevovi přidělil funkci Krotitel Maurů, protože to bude mít evidentně dobrý vliv na celý tým.

GZ cup - zápas proti DC

Rumi: Odehráli jsme první zápas na GZ cupu. Jedním slovem - byla to totální lůza. Hráli jsme jenom proti pěti oponentům a OTTO větší OSTUDA to byla a stále je. Zmrvili jsme úplně všechno, až na pár vydařených kol, která ale nestačila na dobře hrajícího soupeře. VIP, jež hrál Rumi, byl úplně nahovno. O ostatních nemůžu nic říct, jelikož by mě rozbili hubu (je jich víc). Ale také se jim zápas moc nepovedl. Oni už si to sami rozeberou a pořádně promyslí co předvedli v tomto zápase.

Mauro: Opět se ukázala nedostatečná příprava k zápasu a od toho se odvíjejíció špatná sehranost, což nemůže být chyba nikoho jiného než mě. Snad si z toho vezmeme všichni ponaučení a příští zápasy půjdou víc podle našich představ. Jinak individuálně jsme zase tak zle nehráli (a to nikdo z nás) a příjemně překvapil rekrut Grew, přestože se mu jednou "podařilo" ukončit Rumíkův mladý život (Rumi holt strkal svůj květák kam neměl).

Nový Wallpaper

Po dlouhé době tady máme zase nějakou vlastní tvorbu. Tentokrát jde o wallpaper vytvořený společně pány Rumíkem a Maurákem.

CGL - Patriots

Tak a už to bylo zase tady! Nastoupili jsme ke svému druhému zápasu v CGL!! Po počátečních problémech s jedním z členů hrajících zápas, kdy jsme museli střídat kvůli pozdnímu příchodu hráče. Hrálo se proti klanu Patriots of the Czech republic na mapě SF Gaius Julius CSAR. Soupeř si vyžádal hraní na GameParku a chtěl jako vyzyvatel začít za assault.

Začali jsme zhurta a celkem s přehledem jsme vyhráli první čtyři kola. V pátém kole jsme dostali výklep kvůli amatérské obraně jižní strany a poslední kolo jsme zase vyhráli za vydatné podpory paní Štěstěny (poslední soupeřův hráč vykrvácel). Za zmínku jistě stojí i celkem nepěkné lagy, které nás v prvních kolech trápily a díky kterým se náš vyhlášený kaskadér Rumi vydal vstříc plamenům samotných pekelných mocností, které se ho krutě a nelítostně zmocnily.

V assaultu jsme narazili na tvrdý odpor soupeře u pilota (jen zřídka se někdo objevil trochu blíže u hawka), který se nám podařilo prolomit jen ve třetím kole precizní prácičkou celého týmu a i přes další heroické výkony (pak už hlavně jednotlivců) jsme dokončili dvanáct kol v poměru 6:6.

Následovalo tedy prodloužení na McKenne, kde si soupeř zvolil honor jako svou stranu. První kolo patřilo celkem jasně nám, kdy jsme nedovolili dobýt alfu a za výborného krytí jsme roztříleli tuhou obranu na charlie. V kole druhém nás zaskočil rychlý vpád nepřítele na alfu následovaný zajištěním všech objectivů. Otěže rozhodujícího kola jsme ale uchopili pevně do svých tlap - povedlo se obejít nepřítele, vpadnout mu do zad a udělat domácí úkoly.

Děkujeme soupeři za férovou a krásnou hru a spoluhráčům za boj až do konce svých sil! Byl to prostě dekadentní zápas, jak má být.

R & M

Nefér jednání PzV

Shodou okolností jsem byl dnes se Swordy na TS, zrovna když hráli ligový zápas s klanem Psi ze Vsi. Ačkoli byli v oslabení (3SD vs 4PzV), drželi se, leč nakonec prohráli 4:8. Pak se ale podívali na soupeřovu sestavu na CGL a zjistili, že za ně hrál hráč, který mezi ně oficiálně nepatří.

Když to sdělili PzV spolu s tím, že výsledek zápasu nepotvrdí, dostalo se jim nabídky zahrát si na 3 vítězná kola 3vs3 (popř. 2vs2 nebo 1vs1). Poté co odmítli, začal je soupeř urážet a nadávat.

Slušnost a čestné jednání by podle mě měly být základní hodnoty každého pořádného klanu, což?

Soldier Keyzio

Všichni se shodli na tom, že Keyzi mezi námi nesmí chybět a s radostí mu jménem celého klanu uděluji status člena -=MTU=-

Jen tak dál Keyzi!