Čundr Country Show #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012

Mokrý výlet na nejvyšší horu Šumavy, tentokráte s mistrem Mudlou, začal být zajímavý už ve fázi příprav, kdy se pan Kocour nasoukal do karimatky a následně mi odešel jeden zip u batohu.

Na místo výsadku jsme se tedy dostali se zpožděním, jen co jsme projeli Mokrou, ale tábořiště jsme vybrali poměrně rychle. Já jsem si vzal na starost přípravu ohně a Mudla bravurně spojil naše dvě bundescelty do libového áčka.

Rozdělání ohně v mokrém lese se ukázalo, jako větší problém, než jsem si (vybaven ukořistěnou březovou kůrou) myslel. Na pomoc tedy přispěchaly Mudlovy papírové kapesníky, které se nám asi na třísté škrtnutí povedlo zapálit. Než jsme se nadáli, bylo ale zase po ohni. Znovu jsme přehodnotili taktiku a přidali nový kapesník a konečně se nám ohýnek rozhořel i v nalámaných větvičkách a podařilo se ho tak udržet. To už byla mimochodem dávno černočerná tma (a naše škrtadla se zmenšila asi na polovinu původní tloušťky), takže se vyplatilo, že jsem tentokrát neopomněl vzít čelovku.

Jelikož na nás shůry stále někdo uchcával a pravidelně se ozývaly sirény doprovázené výbuchy a střelbou z nedalekého vojenského újezdu, bylo o zábavu postaráno. Když se oheň ustálil a začaly se vysušovat kolem napíchané silnější klacky, nabrousili jsme větve a napíchli po dvou buřtech na opečení, takže začala ta správná idylka. Pak jsme ale zjistili, že bude třeba rozpéct i betonové housky (FU Kauflant). Došlo i na Mudlův pytlíkový a Maurákův au naturel lesní čajík.

Maurák nelenil a jal se mezitím ještě prověřit jednu teorii. Našel slovy asi tak dvacetikilový, žulový kvádroidní šutr (větší totiž nenašel) a umístil ho v těsné blízkosti ohně. Ten se počal zahřívat a když zesílil déšť, umístili jsme ho k nohám do stanu, aby byl od něj vnitřek vyhříván a uložili se ke spánku. To jsme zjistili další šokující věc - když uděláte stan moc vysokej, budete se v průběhu noci chtě nechtě buď otírat o jeho stěny nebo šťouchat do spolubydlících.

Mudla se tedy prý moc nevyspal, ačkoli se vstávalo až v 8 - hlavně kvůli vytrvalému dešti, který pak naštěstí přestal. Maurák byl ale vyspaný dorůžova a při raním výdeji tekutin spatřil nedaleko srnku, která si to pomalu štrádovala stále blíž, dokud se pozorovatel nezačal oklepávat. Pak ze strachu vzala nohy na ramena. Pomalu jsme sbalili věci, zametli stopy a vydali se na přesun za dalším dobrodružstvím.

Dojeli jsme autem přes Černou v Poš. do Nové Pece - Láze a připravili se na výstup na Plechého a sestup k Plešnému jezeru. Hned na začátku nás moudrý člen záchranné služby varoval, ať se na to radši vyprdeneme, pač bude lejt jako z konve. Ale běda! Neposlechli jsme a za chvíli už míjeli první rozcestník. Po necelé hodině začalo lehce poprchávat a déšť pomalu sílil. Udělali jsme tedy první zastávku pod vysokým smrkem na rozcestí U Koňského potoka a dali si svačinku. Za chvíli se kolem prohnal mladý pár v krátkých kalhotách a bundičkách, tak jsme se pozdravili s myšlenkou, že zřejmě nejsme jediní blázni, co se v deštivém počasí chystají na pořádný výšlap.

Déšť neustával, ale pan Maurák sebejistě zahlásil, že se bude nedaleko po cestě určitě nacházet lepší místo s dřevěným přístřeším a tam že se tedy schováme, pokud bude stále pršet. Avšak! Blízko to nebylo a déšť nejen že nepřestával, ale více sílil, až se začal Maurákovi klobouk lepit na čelo, nemluvě o Mudlově bundesjuniformě. Pan Maurák samozřejmě nezahálel a vymýšlel různé kratochvíle - jako sprintík s plnou polní, pochod lesem mimo cestu - to se ukázalo být velice zábavné, když jsme přišli na to, že je terén lehce bažinatý... A tak cesta utíkala (aspoň tedy Maurákovi).

Po několika větších výšlapech jsme dorazili až ke hranicím s Rakouskem, kde se na české straně nachází dřevěná bouda (toho času zavřená), alespoň se střechou krytým zápražím. Tam jsme to tedy asi na hodinu zapíchli, najedli se a rozvěsili mokré svršky, aby trochu uschly - no samozřejmě neuschlo nic, protože nejen že pršelo, ale foukal i nasty vítr, který kapky směroval částečně z jedné strany i pod střechu.

Nicnedělání pod střechou bylo nesnesitelnější (už proto, že tělesná teplota klesala) než pochod na dešti, takže když ten byl nejslabší, vydali jsme se na mocný finální výšlap na Plechého - cca 500 metrů převýšení na 3 kilometrech cesty. Ze začátku jsme si mysleli, že jde o omyl a místo cesty jdeme proti směru horského potoka, ale patníky s červeným pruhem nás ujišťovaly že ne. Zanedlouho jsme potkali známou, již z vrcholu se vracející dvojici. Ujistili nás, že nahoře je opravdu krásně a s úsměvem nám zmizeli za zády. Jejich výhoda spočívala v nulové zátěži. My jsme s sebou na druhou stranu nesli i plné batohy, takže závodění bylo od počátku bohužel mimo hru.

Potok tekoucí proti nám stále měnil barvu od žluté po červenou a pomalu slábnul, mizel pod kameny a znovu se objevoval, až zmizel nadobro. V husté mlze jsme nakonec uviděli malou luxusní dřevěnou boudu, která byla dokonce otevřená. To byl vrchol Plechého ve výšce 1378 metrů. A taky šance na zahřátí a odpočinek. Místo ohně jsme se hlavně vyudili, trochu usušili, ale dobře najedli a Mudlovi se podařilo udělat i čaj. Po notné dávce vegetu jsme po sobě uklidili, udělali pár fotek a dali jsme se na sestup.

Nejdřív jsme došli ke Kučerově vyhlídce, kde nebylo skoro nic vidět. Níže u Stiflerova pomníku, ale byl výhled na Plešné jezero 200 metrů pod námi i přes mlhu grandiózní. V dálce je vidět i nedaleké Lipno. Už nepršelo a dokonce občas asi na minutu vysvitlo sluníčko. Pokračovali jsme pořád níž pod mraky a Mudla byl moc a moc a moc rád, že se mnou v takový krásný den na výlet vyrazil. Cesta byla trochu nebezpečná kvůli mokrým kořenům, polenům a později i kluzkým kamenům, na kterých jsme si mnohokrát zabruslili a občas příliš nechybělo, abychom si dali po hubě.

Po příchodu k Plešnému jezeru ve výšce 1089 metrů Maurák smutně povzdechl, když spatřil cedulku zakazující koupání. Mudla zase udělal pár fotek svoji zupr dupr zrcadlovkou. O něco dále jsme šli zase už cestou nápadně připomínající koryto potoka. Na následujícím rozcestníku jsme potkali další dva sedící lidi, tak jsme slušně pozdravili a šli dál. Co by to bylo za sestup po také krásné asfaltce bez menšího sprintíku, pronesl očekávaně Maurák a Mudla se nechal podruhé ukecat.

Cestu zdobily jak umělé tak přírodní monumenty a nečekaně brzy jsme byli u rozcestníku U Říjiště, kde jsme ten den už procházeli, jen v jiném směru. Hlášky z trpajzlíka padali jak hrušky po dešti a my se rychle blížili ke konci naší vydatné poutě. Poslední malý odpočinek na lavičce na rozcestí (už nevím, jestli to byl Rossbach nebo Raškov) a brzy už jsme byli v Lázi. Zajímavým zážitkem stal se moment, kdy jsme dávali bágly do auta a z jednoho z domů vyšel džentlmen, vyblil se, vychrchlal a zalezl zase zpátky.

Maurák ještě po cestě autem navrhoval zajít do hospody, kterou zahlédl ráno cestou do Láze, na Kozlíka, najíst se tam a přespat někde v lese. Ale mělo to dva háčky - onu hospodu s Kozlem jsme tentokrát nikde neviděli a navíc se na nás valily mraky černé jako peklo (na fotce tak černé nevypadají, ale byly!), tak jsme radši zvolili přesun směr postel. Cestou jsme se v Budějicích zastavili v hospodě, že se aspoň najíme, ale když jsme si objednali pivo a pak hermelín, dostali jsme informaci, že došel chleba a tudíž smolík. Takže změna - Mauro musel vypít pivo a Mudla řídit, což bylo, pravda, z hlediska bezpečnosti nejlepší řešení. Maurák (starej dobrodruh) si totiž zase předtím na mokru trochu zasmykoval, pač přes SUV přehlídl červenou na semaforu. Mudla se toho ujal s velkým srdíčkem a dal do toho, takže nás oba v celku a pohodě dovezl až na LZ.

No prostě celkově vzato 100% úspěšný výlet plný zábavy a poučení. A myslím, že tenhle report aspiruje na zatím nejdelší v historii (ale bude rád překonán).

Pozn.: fotky jsou zatím jen z Maurákova mobilu. Až je dodá Mudla, budou dodatečně též přidány.
Mudla už svoje epes-žúžo fotky dodal - najdete je níže. ENJOY!

Čundr Country Show #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012

ČCS #3 - Šumava (Plechý) 13.6.2012 - Mudlofotky

Čundr Country Show #2 - Mnišsko 19.-20.5.2012

Květnový výlet po Středních Čechách.
Tak jsme se opět vydali na menší procházečku... jelikož naše řady se rozmělnili - Stenova průzkumnická žebra byla napadena při futsale a tudíž dostal nařízen klidový režim, tak jsme se tentokrát vydali jenom Rumi a Mauro. Ráno jsme se sešli na Andělu a nastoupili do Albertu kde jsme (Mauro) kvalitně ponakoupili. Pak následovala cesta busem do Dobříše, kde jsme vystoupili a začali výletničit. Vydali jsme se směrem Mníšek pod Brdy. Potkávali jsme celkem dost jiných výletníků a bylo celkem solidní teplo. Náš původní plán navštívit vojenský prostor v Brdech byl po chvíli obcházení zdi zrušen a pokračovali jsme směr Kytín kde bylo vymyšleno, že budeme nocovat. Dorazili jsme do Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy kde jsme nalezli místní Kozlovnu kde čepovali úplně parádního Kozlíka. V kozlovně jsme poseděli nějaký ten čas jelikož tam měli opravdu parádní pivko. To jsme pak zaplácli zmrzlinou (Rumi si dal Ruskou a Mauro nějakou magnumovitou). Poté už jsme se vydali hledat místo kde přenocoujeme a přesně takové místo jsme taky našli. I když to vypadalo, že by nás mohly v noci navštívit divoká prasátka, tak se nestalo. Rozdělávání ohně bylo po robinsonovsku a zabralo snad hodinu. Maurák si pak udělal vynikající sýrové těstoviny a dostal taky pana řízka s panem chlebíkem. Pak už se začalo stmívati tak se začalo s přípravou spacákového prostoru a přístřešku. Pak už byl čas jen na pohádkové vyprávění pana Rumiho o Krajních mezích (vynikajícímu seriálu, který pan Mauro drze zaspal poslední díl, který jsem vyprávěl). Proběhl nějáký ten spánek, pan Rumča si vnoci trošku zalarvil takže byl pak ráno celkem rozlámaný.... Vstávačka byla dávačka... pak se vyrazilo a už to bylo....šli jsme šli kaliméééérooo.... a pořád šli vedro jako v pekli pak stoupčka jak v p... no  a pak krosení hovny nehovny a invaze na zahrádku (nikdo nebyl dom, takže :-*). Následoval pořádný poslední stoupač do Jíloviště a pak už jenom čekačka na bus do Práglu. Na Florenci separace a sbohem a mrtvola byla doma (Maurákovi to samozřejmě trvalo déle).

Čundr Country Show #2 - Mnišsko 19.-20.5.2012

Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Fotky z prvního MTU čundru. Článek se připravuje dopisuje.
Naše hlavní cesta na mapy.cz

 V sobotu nám opět posloužil známý Kurger Bing jako spolehlivý záchytný bod a brzy ráno tam proběhlo Rumíko-Maurákovské stretnutie, jako start našeho povedeného severočeského MTU dobrodružství.

 Rumi, tentokrát s krycím jménem Inuita z džungle, se ukázal i v tuto nekřesťanskou hodinu jako velký vtipálek, takže jsme se ve vlaku nenudili.

 Nálada samozřejmě ještě gradovala s nástupem pana Stena v Ústí, kde mimochodem před vlakem vypadal, že se chystá někomu omlátit svých 8 litrů vody o hlavu. V Děčíně se ukázaly jeho znalosti terénu, kde nás neomylně zavedl krutým stoupáním přímo na Pastýřskou stěnu.

 Zde jsme se pobavili nápisy na dřevěném přístřešku a vznikl tam i nejmocnější hláško-výraz celé výpravy (moudří vědí). Brzy na to se Maurák málem utopil v Matonce při čtení nápisu na další dřevěné budce a Sten se vydal prozkoumat nedalekou skrýš.

 Pak jsme neplánovaně zavítali do vesnice kvůli nejasnému značení stezky a zanedlouho už si to štrádovali směrem na Koňskou hlavu a Děčínský Sněžník skrze libové lesní šiškntracky (s pauzou na svačinku) a kamenitý záverečný výstup. Odměnou nám byly famózní výhledy na okolí, lehárko a lehký oběd "na drzouna", hned vedle hospody.

 Když jsme vyrazili dále dolů, naše netrénované nohy už se začaly lehce ozývat, ale ještě jsme měli před sebou asi pět kilometrů do další větší zastávky v hospodě u Tiských stěn. Únava se projevila zejména na odpočívadle u silnice, kde pan Maurák zopakoval stejnou poznámku jako pan Rumi před několikami minutami, aniž by si toho sám všiml. Těžko říci, jestli šlo o dočasnou hluchotu nebo demenci...

 V hospodě jsme si dali (jako správní bratři v triku) všichni ovocné knedlíky a zapili je černým pivem, což slibovalo veselé zážitky. Pak jsme se radši vypakovali na Tiské stěny, abychom tam nepočali chrápati jako staří bernardýni. Tam jsme udělali pár foteček a zastihl nás lehký deštík. Vydali jsme se tedy pomalu dolů do Tisé (k Maurákově radosti to bylo downhillem mimo označenou stezku) a tam jsme (k Maurákově lítosti, avšak ku prospěchu věci) čekali na autobus do Ústí namísto kempení poblíž. Přitom jsme se dozvěděli, co dělá silnější pes na vesnici a ožralá jelita za volantem.

 V Ústí jsme už za tmy vylezli na kopec, vyrušili láskoládu na rozhledně a zakempili to kousek od ní. Chvíli jsme rozprávěli a usnuli jsme. Probudil nás však ještě dlouho před svítáním začínající deštík, tak jsme narychlo posbírali věci, napomalo je zabalili v rozhledně a vydali se na vlak s mezipřistáním u Stena.

Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Witches 2011

Fotky z čarodějnic

Witches 2011

Článeček is cuming soon (možná :).

Edit (1.4.2012): A možná taky ne :-D

Zeleny pííííívo 2011

Skvadra ve složení Rumi, Calibro, Sten a Mauro.

Kalba pěkná to byla. Zelený bylo dobrý zábava též byla a i dinosauři se stavili na pokec tak.

Sten
Vylezli jsme na Vltavský, dali se doprava, doleva a zase doprava. Tam jsme šli do hospody, kde měli mít zelenáče, ale neměli. Tak jsme šli na letenský plac, kde jsme našli knipu, kde ho ještě měli. Jali jsme se tedy piva a klopili ho tam. Rumi začal vyprávět příhody ze školních výletů. Najednou se k nám přikvartýrovali 3 slečny, z kterých jedna nakonec vyžadovala i telefonní číslo a facebook.

Mezitím už šel Rumi pro pana M. Po jejich příchodu už nás čekala poslední runda zelenýho, protože došlo a museli jsme přesedlat na plzeň. Rumi nás taky poctil příběhem o Drsoňi Skalošovi.

Mauro
Pak už se usoudilo, že zavítáme k panu Calibrovi a vydali jsme se na cestu. Rumi se tak těšil, že si cestu krátil přes palouček skoro po pás v trní a brzy už jsme ujížděli v tramvaji. U Calibra jsme koštovali samohonku a okamžitě jsme pak museli zahájit ústup do nejbližšího Kurger Binga.

První nomád 2011 - akce blikající Pes

Mauro: 8.4. jsem se před 18tou hod. začal přesouvat z Andělu za Calibrem a Rumim netradičně k automatu na fotky na I.P. 192.168.1.Pavlova. Nikdo ale zase nevěděl, kde je pan Sten. Což bylo stejně překvapivé jako místo setkání - vzhledem k tomu, že mu ho nikdo nesdělil a ani on se nám neozval. Tak jsem se musel chopit telefounu a přivolat reinforcement. Po tom, co dorazil i Sten, jsme se vydali na nákup. No a hádejte kam...... Na Anděl! Tentokrát to ale mělo jistou výhodu - mohl jsem si dojít pro svojí uleželou smetanovo-losovou pizzu s kousky cibule, zatímco ostatní nakoupili pitivo.

Calibro: dorazili jsme dolů na Petřín - bylo ještě světlo. Proto jsme se ostýchali načnout první láhev. Tak jsem si řekl, že začnu s kolou. Když jsem ji vyžďáral z Maurova batohu, byl jsem potřísněn při zoufalém pokusu otevřít ji. Dále jsme pokračovali cestou nahoru. Rozhodli jsme se udělat první zastávku, kde jsme otevřeli láhev dobré medoviny a balíček sušeného kuřecího bramboru. Po přestávce a občerstvení jsme pokračovali dále nahoru. Naše druhá zastávka se odehrála přibližně v polovině naší cesty. Při této přestávce Mauro odmítnul láhev medoviny a ujal se foťáku.

Pak jsme se jali stoupati dále do výšin. Těsně před vrcholem jsme po tmě vzpomínali na kalbu s Tochem. Posléze jsme nalezli temný otvor, tak jsme se tam s Rumim vloudili a zjistili jsme, že můžeme projít. Když jsme s Rumim zavolali ostatní, zhodnotili jsme, že přes paní fotografku neprojdeme a vrátili se zpět. Pokračovali jsme tak v cestě a našli další zajímavé místo - byla to temná soutěska, kde jsme udělali pár foteček.

Po výlezu ze soutěsky mi Rumi nabídl, ať se posadím na kámen a vypravím historku o Poopenhoundovi. Tak jsem se usadil, chvíli vzpomínal a vyprávěl to úplně blbě. Za chvíli už jsme šli na vrchol Petřína, zhoupnout se na velké houpačce. Když jsme tam přišli, byla už obsazená, vedlejší hřiště také, tak jsme si sedli ke stolu, otevřeli poslední láhev a dojídali zbytky čipsů. Do středu parku se přiblížila podivně vypadající dvojice se psem, kterému červeně blikal obojek, a pokoušeli se vypustit naváděný lampión. Tento lampión byl ale naveden do blízkého stromu. Po kolizi se vzňal a mužská polovina dvojice šla hasit. Lampion naštěstí po delší chvíli zhasnul. Pak jsme se už vydali zrychlenou chůzí pryč. (V té době Calibro prohlásil: Já jsem rak a moje hvězda je Měsíc! - pozn. koredaktora.)

O pár desítek minut později jsme se octli za pomoci turbo-chůze na hlavním nádraží, kde jsme doprovodili Maura se Stenem k vlaku a urychleně je zase opustili kvůli přeplněné nádrži. S Rumim jsme si vyhlídli pěkné křoví, kde ho následně okukovala projíždějící policejní hlídka. Na zastávce jsme potkali zkaleného týpka, který měl připojen k pasu tři různobarevné balónky. Ptal se nás na jeho pozici v časoprostorovém kontinuu. Po příjemné konverzaci nám poděkoval a přijela tramvaj. Nastoupili jsme a ocitli se vedle bandy podivínů, kteří podivným jazykem vykřikovali Azerbajdžán! Konec.

Report z druhé absi-párty alias easter-astral-tripu (CRM)

Po strastiplné cestě do Prahy, v autobuse plném zřejmě vajecchtivých koledníků z jižních Čech, jsme se jako obvykle s Rumim a Calibrem sešli u kytkomatu a vyrazili na nákup. Na I.P. jsme v Express T-shopu nepochodili a přesto musel Rumi s batohem plným sušenek uprchnout před podezřelou osobou právě dovnitř obchodu.

Na Andělovi už jsme byli úspěšnější a kapacita Rumiho batohu byla zcela využita - což, jak jsme zjistili později, mělo mírně destruktivní dopad na naše Horalky. Poté, co jsme se před kostelem pomodlili k pavoučí královně, jsme naplnili první kelímky a vydali se na Petřín. Ve strmém kopci jsme probrali téma astrální projekce, které už s námi (díky mně) zůstalo až do rána, přičemž bylo čím dál tím více ostřejší.
Nahoře v parku nás pobavila mladá slečna svým epickým popisem čehosi. Po slosování Šťastné Horalky jsme se vydali ke stolu u hřiště. Tam jsme (ne)trpělivě vyčkávali na odchod posádky velkého dřevěného houpadla, abychom se ho mohli následně zmocnit. Pan Calibro to tam zpestřil dechberoucím tanečním vystoupením a pak jsme dostali hlad a vydali se zase na Anděla.

Po cestě zpět na Petřín nás pronásledovali zajíci s ježkem v čele, o čemž jsme hned složili písničku. Na prvním hřišti jsme se občerstvili a vydali se na druhé, kde už v tu dobu nikdo nebyl a tak jsme obsadili houpačku a dávali jí zabrat. Jen já jsem musel - vlivem další rundy a přílišného civění na displej telefonu - předčasně vystupovat, abych Calibrovi nezpůsobil psychickou a materiální újmu. Rumi na závěr předvedl svoje vystupovací číslo, tzv. twisted-ass a po vyzkoušení ostatních atrakcí a přidělení čepic jsme se pomalu vydali na další cestu.

Zkouška večera přišla ve chvíli, kdy došla Kolaloka a museli jsme absinth dopít buď samotný nebo velice lehce naředěný, čehož se Calibro zhostil s nadlidskou vůlí a hópnul to do sebe jako by se nechtěl dožít rána. Já na tom byl přesně opačně, o čemž nejlépe vypovídá fotka mého xichtu.

Stihli jsme se ještě zastavit na ranči a pak už to s časem nevypadalo úplně dobře, tak jsme přidali do kroku ve snaze stihnout vlak na hl.n, což se na konec díky pánům R. a C. povedlo a tak jsem jim na rozloučenou snědl sušenky a z vlaku zamával. Vzhledem k tomu, že kvůli silnému vnitřnímu osvětlení nebylo vůbec vidět z okna ven, doufal jsem jen, že se už oba vydali na cestu domů a nemávali mi ještě skoro celých 20 minut, než vlak odjel.

Report z absi-párty-nomád-tripu s Maurákem a Calibrem.

Maurák byl přesvědčen panem C, aby se také zúčastnil naší nově objevené zábavy Nomádismu. Dvakrát jsme datum akce museli přesunout.Na potřetí už to ale vyšlo a pan Mauro potvrdil svoji účast. 6.března bylo to datum slávy a oslav života. A tak se to také stalo.

Sraz byl po zralých úvahách stanoven na před 17.30 na I.P. Pavlova.Když jsem, jako vždy, vylézal a posunoval se v Metru do dalších navazujících se vagonů, koukám a vidím že koho to nevidím? Pan Calibro a má na sobě KOŽENOU BUNDU!!! No kdo by to byl řekl.Takže jsme měli z našeho Commanda už 2 členy pohromadě a čekalo se na pan M. Pan Mauro dorazil po nějakých 5-8 minutách čekání u automatu na kytky. Poté co jsme se pozdravili jsme to rovnou směrovalido Moody landu. Zde jsme klasicky zamířili k číňance co nás zásobuje absem a colou. Zde jsme nakoupili abso značky ĎÁBEL a jali se promenádovat před spešl shopem s Absinthem jesli se nám povade hodit strašnýho xichta na toho prodavače. Ten ale čučel do kompu a tak se nezadařilo. Následovalo klasické otevírání na Karláku, kde jsme dali prvního loka a rozlili první dávka. Poté jsme se klasicky zaměřili na cestu na Petřín. Zde následovala zastávka na hřišťátku, kde jsme si poslechli skvělý záznam ze Strakonic :-) No poté se opět nalilo a Rumiho chytla tvořivá můza a přišlo foceníu Baru/Střeše/Perníkové chaloupky. Pak zastávka na výhledu na americkou embasádu.Proběhlo takéluxusní/krocení pana Ovečky. Bohužel následující zastávka u Betlému se nepovedla. Betlém tam nebyl. Ale objevili jsme něco jiného:-)

Poté jsme se přesunuli na vyhlídku u Hradu a tam následovala debata o prvím a druhém srazu MTU.Došel abisnth. Bylo rozhodnuto, že se vrátíme a koupíme něco dalšího. Návrat proběhl jinou cestou aby jsme to trochu pozměnili a dorazili jsme k arabovi(kterej už jednou Calibrovi prodal nicmoc Velrybí Absinth). No a pan Arab do toho šel naplno a prodal o5 hnuj(tentokrat červenej). Pan Mauro začal abstinovat a Calibro, že prej má hlad. Takže KFC it is.Tam proběhl Kýbl a trochu jsme se napapili. Mauro dokonce stihl malého šlofíka. No a pak Mauro potřeboval stihnout pana vlak, tak jsme zamířili na HLNA, kde si Mauro pořídili lupen do Bene za 69 Kč,- Pak nasedl na vlak a frčel.Calibro a Rumi se sebrali a šli směrem tadááá na Letnou a snažili se dopít pana Červeňáka. Toho nakonec převážně pan Calibro eliminoval. No a tím skončil MTU minisrázek s Absinthem.

P.S. kdyby jsme věděli, že Toch je v Práglu tak jsme mohli mít dokonce čtyři účastníci.
P.S.2. Calibro tvrdí, že Toch na předešlé fotce vypadá jako Zeman.

K tomu se dá dodat snad jen pěkná písnička, protože nic jinýho už tomu nechybí :-D (Mauro).

Druhý letní srázek -=MTU=-

Main Tap Unit má za sebou svůj druhý oficiální sraz. Sice se konal na stejném místě, ale složení bylo tošku jiné: hardcore MRT samozřejmě nemohli chybět, ale dále se zúčastnili Sten, Mudla, Mařty, Calibro a Dave, takže účast byla silnější než při prvním setkání, což je velice zajímavé, vezmeme-li v potaz, že nás v současné době pořádně nespojuje žádná online gamesa. Účast byla vlastně 100% - slovy stoprocentní!

Další info připravuje naše rapperská dvojka Rumi & Toch a možná i další účastníci :-)

----------------------------------------------------

Rumi: Jelikož Calibro mi furt valil šrubiska do hlavy, že by jako měl se udělat nějakej ten MTU sraz, tak když jsme jednou byli tak nějak na šrot tak mu NATO povídám: "jako dalo by se to udělat zase u nás na chatě, ale je to tam malý!" a on řiká, že to je jedno, že bude spát v lese. Od tohoto momentu už bylo místo srazu jasné. Teďka už jenom kdy a kdo. TSková partička se sešla celá takže úspěch. Nio a datum to byl teda proces. Nejdřív, že se to udělá první tejden v červenci. No ale Mauro ten tejden nemohl, takže proběhla operativní změna plánu a byl to tedy druhý víkend v červenci. ALE: Toch měl 20. slavnosti Svijanského piva ve Svijanském Újezdě. Takže se muselo všechno odehrát už v pátek. A taky že odehrálo! Ale o tom později. Sraz v Praglu byl zvolen podle Mauráka páč má avtomobíl. ten mi ale napsal že to posunem ještě o hoďku.

Takže jsme se slezli tak nějak s Tochem a Stenem v metru v Kobylisých. No a po pár minutách( a plechovkách Franty pro Stena) dorazila i partička od Kudykamu tj. jmenovitě Calibro, Mařty a Dave. Vylezlo se tedy ven z metra a šlo se čekat na autobus a Maurotaxi. NO čekáme takhle na autobus a volá Mauro, že jako už nakoupili basy a valej to směrem praha. Přijíždí autobus tak Beta teamu vysvětluju instrukce kam jako má jít poté co vyleze z busu. Říkám

doslova:"Vylezete z busu, pudete rovně pak doleva hlavně NE k rybníku, pak doprava a pak zase doprava a pak už pořád po cestě až tam. Po vtipné vložce v podání Mudly a Maura, kteří už to valili směr chata a chtěli nás s Tochem nechat na autobusové zastávce. To se nakonec nestalo a byli jsme vyzvednuti. Jen co jsme se naskládali do autíčka. Začne Tochovi vrnět mobil, že prej je to Calibro a team Beta. je mi podán mobil, že prej neví kam dál. Po vysilujícím hovoru jsme se dozvěděli, že samozřejmě zahli doprava a stojej u rybníku. Rumi málem dostává záchvat zuřivosti ale naštěstí se ovládne a předá instrukce a ukončuje hovor. Mauro podle instrukcí jede směrem k chatě. Když dojíždíme, Rumi je mířně konsternován tím, že jsme team Beta nepotkali po cestě.A už jsme tam byli.

Zatímco jsme čekali co se bude dít s teamem Beta tak jsme dali chladit zlatavý mok a jali se grilovat. Samozřejmě grilovat maso, ne sebe navzájem. No a mezitím dorazili ztracení synové Císaře a Sten se chopil malé jabloně a že si postaví přístřešek. To vzbudilo u Tocha velký zájem a šel mu to tam zkolaudovat.Toch si také oblíbil jednu z věcí které jsem pro kluky vyndal ze skříně. Poté už jsme si s Tochem dali prvnígrilované klobásky. Poté proběhlo šokující odhalení, při kterém jsme se velmi nasmáli. A aby se zábava rozproudila v plném proudu tak nastoupila známá dvojice Dj Toch a MC Rumi. No a pak už to jelo zaplo se rádio a naladila krutopřísná rozhlasová hra o detektivu Cliftonovi a vraždě otca. U této aktivity jsme vydrželi až do konce a pak se nám dogrilovalo maso a klobásy a začalo se stmívat(tak jsme přesně jako to dělá Bender přešli na tvrdej). Z lednice se vytasila tequila a poté i vodka a začli se dít věci. A pak už to tam padalo přišel na návštěvu pan Kozošnit, vejskání a hulákání + destrukce cihel. Zkoušeli jsme rozdělat i oheň ale jelikož začlo do toho péršet tak to skončilo neúspěchem. Po chvíli to zalomil první a po něm už následovalo celé stádo až na Mudlu, kterej se záhadně vypařil poté co s Calibrem vypili tu Vodku skoro sami.

PS:(Destrukce skleniček + půllitru byla v mezích kalebních norem) A pak už se v sobotu ráno spakovali Mauro+Toch+Sten a odjeli. Calibro+Marty+Dave+Rumi provedli jakštakš úklid a vydali se na bus a do prahy.

PS2:(Rumimu bylo v sobotu vážně hrozně)!

TAK ZASE NA PŘÍŠTÍM SRAZU ZDAR!

První -=MTU=- sraz

Tak konečně, nastal dlouho očekávaný okamžik a v termínu 23. - 24. září proběhl sraz našeho klanu. Nebýt pražských domorodců, asi bychom se v tom zapeklitém městě hledali ještě teď, ale vše dobře dopadlo, našli jsme se a společně jsme se odebrali do Rumíkem poskytnutého útočiště.

Konečná sestava byla: Mauro, Rumi, Toch, Grew a Steve. Ostatní, ač jim to bylo jistě líto, byli nuceni účast odmítnout z důvodu nedostatečného věku, pracovní vytíženosti, či neúnosné vzdálenosti srazu od své domoviny.

Z počátku pozvolná konverzace se za podpory alkoholu hbitě rozproudila a zúčastnění prožili pěkný den. Večer zakončil Steve lítým lovem Tocha a ve chvíli, kdy k lovu začal používat kolem stojící a ležící předměty (Toch je skutečně mrštná a divoká kořist) musel být zbytkem klanu zpacifikován aby nedošlo ke škodě na zdraví ani majetku. Spánek byl také zvládnut s bravurou, takže po krátkém ranním vystřízlivění nic nebránilo k zahájení manévrů směrem domů.

Doufáme, že příští sraz proběhne za hojnější účasti a možná i raději na nějakém opuštěném místě....... ale o tom zase až příště.

    Steve

Férová hra očima IF

Dnes jsme měli odehrát zápas v rámci GZ turnaje s klanem Ice Fire. Začátek byl dohodnut na 20:00 a přibližně v ten čas byly oba týmy (i když ze strany IF ne v plném počtu) připraveny na GZ klientovi a následně i serveru, kde se měl zápas odehrát.

Když se ovšem do hry připojil clanleader IF Budback, zaskočil nás otázkou, jestli můžeme hrát 4vs4. Když jsme oponovali, že nás měli informovat před zápasem a ne, když už měl začínat, vyrukoval s prapodivným dotazem "Chcete bejt kurvy?".

V tu chvíli už začínalo být naše zděšení opět malinko znepokojené. Potom na mě začal štěkat pořád něco o tom, ať si rozmyslím, jestli jim povolíme hrát 4vs4, stručně řečeno pokoušel se o nějaký trapný způsob vyhrožování. Tak jsme trvali na tom, že budeme hrát v šesti, protože měli dost času na to, aby nám o tom řekli mnohem dříve. Na to pan Budback odpověděl: "tak my nehrajem. pac jsme doctorovi nic nepotvrdili tak koncime" a sladce dodal ":-D vase chyba". V tu chvíli už nám bylo poměrně jasné, s kým máme tu čest.

Tady je jeden screen z našeho rozhovoru.

Nechci očerňovat celé IF, ale když si představím, že bych měl hrát za klan, který má podobného "clanleadera"... Tak to by dřív jel čert na bruslích do práce.