Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Fotky z prvního MTU čundru. Článek se připravuje dopisuje.
Naše hlavní cesta na mapy.cz

 V sobotu nám opět posloužil známý Kurger Bing jako spolehlivý záchytný bod a brzy ráno tam proběhlo Rumíko-Maurákovské stretnutie, jako start našeho povedeného severočeského MTU dobrodružství.

 Rumi, tentokrát s krycím jménem Inuita z džungle, se ukázal i v tuto nekřesťanskou hodinu jako velký vtipálek, takže jsme se ve vlaku nenudili.

 Nálada samozřejmě ještě gradovala s nástupem pana Stena v Ústí, kde mimochodem před vlakem vypadal, že se chystá někomu omlátit svých 8 litrů vody o hlavu. V Děčíně se ukázaly jeho znalosti terénu, kde nás neomylně zavedl krutým stoupáním přímo na Pastýřskou stěnu.

 Zde jsme se pobavili nápisy na dřevěném přístřešku a vznikl tam i nejmocnější hláško-výraz celé výpravy (moudří vědí). Brzy na to se Maurák málem utopil v Matonce při čtení nápisu na další dřevěné budce a Sten se vydal prozkoumat nedalekou skrýš.

 Pak jsme neplánovaně zavítali do vesnice kvůli nejasnému značení stezky a zanedlouho už si to štrádovali směrem na Koňskou hlavu a Děčínský Sněžník skrze libové lesní šiškntracky (s pauzou na svačinku) a kamenitý záverečný výstup. Odměnou nám byly famózní výhledy na okolí, lehárko a lehký oběd "na drzouna", hned vedle hospody.

 Když jsme vyrazili dále dolů, naše netrénované nohy už se začaly lehce ozývat, ale ještě jsme měli před sebou asi pět kilometrů do další větší zastávky v hospodě u Tiských stěn. Únava se projevila zejména na odpočívadle u silnice, kde pan Maurák zopakoval stejnou poznámku jako pan Rumi před několikami minutami, aniž by si toho sám všiml. Těžko říci, jestli šlo o dočasnou hluchotu nebo demenci...

 V hospodě jsme si dali (jako správní bratři v triku) všichni ovocné knedlíky a zapili je černým pivem, což slibovalo veselé zážitky. Pak jsme se radši vypakovali na Tiské stěny, abychom tam nepočali chrápati jako staří bernardýni. Tam jsme udělali pár foteček a zastihl nás lehký deštík. Vydali jsme se tedy pomalu dolů do Tisé (k Maurákově radosti to bylo downhillem mimo označenou stezku) a tam jsme (k Maurákově lítosti, avšak ku prospěchu věci) čekali na autobus do Ústí namísto kempení poblíž. Přitom jsme se dozvěděli, co dělá silnější pes na vesnici a ožralá jelita za volantem.

 V Ústí jsme už za tmy vylezli na kopec, vyrušili láskoládu na rozhledně a zakempili to kousek od ní. Chvíli jsme rozprávěli a usnuli jsme. Probudil nás však ještě dlouho před svítáním začínající deštík, tak jsme narychlo posbírali věci, napomalo je zabalili v rozhledně a vydali se na vlak s mezipřistáním u Stena.

Čundr Country Show #1 - Děčín 21.4.2012

Sraz smetánky - 31.3.2012

Pár foteček a video ze srazu:

RR trailer #1

Veselé Vánoce a hodně stěští v novém roce!

Witches 2011

Fotky z čarodějnic

Witches 2011

Článeček is cuming soon (možná :).

Edit (1.4.2012): A možná taky ne :-D

Zeleny pííííívo 2011

Skvadra ve složení Rumi, Calibro, Sten a Mauro.

Kalba pěkná to byla. Zelený bylo dobrý zábava též byla a i dinosauři se stavili na pokec tak.

Sten
Vylezli jsme na Vltavský, dali se doprava, doleva a zase doprava. Tam jsme šli do hospody, kde měli mít zelenáče, ale neměli. Tak jsme šli na letenský plac, kde jsme našli knipu, kde ho ještě měli. Jali jsme se tedy piva a klopili ho tam. Rumi začal vyprávět příhody ze školních výletů. Najednou se k nám přikvartýrovali 3 slečny, z kterých jedna nakonec vyžadovala i telefonní číslo a facebook.

Mezitím už šel Rumi pro pana M. Po jejich příchodu už nás čekala poslední runda zelenýho, protože došlo a museli jsme přesedlat na plzeň. Rumi nás taky poctil příběhem o Drsoňi Skalošovi.

Mauro
Pak už se usoudilo, že zavítáme k panu Calibrovi a vydali jsme se na cestu. Rumi se tak těšil, že si cestu krátil přes palouček skoro po pás v trní a brzy už jsme ujížděli v tramvaji. U Calibra jsme koštovali samohonku a okamžitě jsme pak museli zahájit ústup do nejbližšího Kurger Binga.

První nomád 2011 - akce blikající Pes

Mauro: 8.4. jsem se před 18tou hod. začal přesouvat z Andělu za Calibrem a Rumim netradičně k automatu na fotky na I.P. 192.168.1.Pavlova. Nikdo ale zase nevěděl, kde je pan Sten. Což bylo stejně překvapivé jako místo setkání - vzhledem k tomu, že mu ho nikdo nesdělil a ani on se nám neozval. Tak jsem se musel chopit telefounu a přivolat reinforcement. Po tom, co dorazil i Sten, jsme se vydali na nákup. No a hádejte kam...... Na Anděl! Tentokrát to ale mělo jistou výhodu - mohl jsem si dojít pro svojí uleželou smetanovo-losovou pizzu s kousky cibule, zatímco ostatní nakoupili pitivo.

Calibro: dorazili jsme dolů na Petřín - bylo ještě světlo. Proto jsme se ostýchali načnout první láhev. Tak jsem si řekl, že začnu s kolou. Když jsem ji vyžďáral z Maurova batohu, byl jsem potřísněn při zoufalém pokusu otevřít ji. Dále jsme pokračovali cestou nahoru. Rozhodli jsme se udělat první zastávku, kde jsme otevřeli láhev dobré medoviny a balíček sušeného kuřecího bramboru. Po přestávce a občerstvení jsme pokračovali dále nahoru. Naše druhá zastávka se odehrála přibližně v polovině naší cesty. Při této přestávce Mauro odmítnul láhev medoviny a ujal se foťáku.

Pak jsme se jali stoupati dále do výšin. Těsně před vrcholem jsme po tmě vzpomínali na kalbu s Tochem. Posléze jsme nalezli temný otvor, tak jsme se tam s Rumim vloudili a zjistili jsme, že můžeme projít. Když jsme s Rumim zavolali ostatní, zhodnotili jsme, že přes paní fotografku neprojdeme a vrátili se zpět. Pokračovali jsme tak v cestě a našli další zajímavé místo - byla to temná soutěska, kde jsme udělali pár foteček.

Po výlezu ze soutěsky mi Rumi nabídl, ať se posadím na kámen a vypravím historku o Poopenhoundovi. Tak jsem se usadil, chvíli vzpomínal a vyprávěl to úplně blbě. Za chvíli už jsme šli na vrchol Petřína, zhoupnout se na velké houpačce. Když jsme tam přišli, byla už obsazená, vedlejší hřiště také, tak jsme si sedli ke stolu, otevřeli poslední láhev a dojídali zbytky čipsů. Do středu parku se přiblížila podivně vypadající dvojice se psem, kterému červeně blikal obojek, a pokoušeli se vypustit naváděný lampión. Tento lampión byl ale naveden do blízkého stromu. Po kolizi se vzňal a mužská polovina dvojice šla hasit. Lampion naštěstí po delší chvíli zhasnul. Pak jsme se už vydali zrychlenou chůzí pryč. (V té době Calibro prohlásil: Já jsem rak a moje hvězda je Měsíc! - pozn. koredaktora.)

O pár desítek minut později jsme se octli za pomoci turbo-chůze na hlavním nádraží, kde jsme doprovodili Maura se Stenem k vlaku a urychleně je zase opustili kvůli přeplněné nádrži. S Rumim jsme si vyhlídli pěkné křoví, kde ho následně okukovala projíždějící policejní hlídka. Na zastávce jsme potkali zkaleného týpka, který měl připojen k pasu tři různobarevné balónky. Ptal se nás na jeho pozici v časoprostorovém kontinuu. Po příjemné konverzaci nám poděkoval a přijela tramvaj. Nastoupili jsme a ocitli se vedle bandy podivínů, kteří podivným jazykem vykřikovali Azerbajdžán! Konec.